Moc mluvím
21. 6. 2008
Teda ti, co se se mnou blíže znají...ne jen ti, kteří na mě koukaj občas ve škole a to ještě tak, že jim ani nepřijde, že jsem si přebarvila vlasy :)
Možná je to dáno tím, že občas zatoužím po pozornosti, možná tím, že jinak dle ostatních nemám, co zajímavého bych povídala ( jak už jsem slyšela ). V každém případě občas trpím takovými jakýmisi stavy, kdy mám povídací. To potom mluvím pořád a všecko, co mi zrovna přijde na jazyk. Za to mě holky na turisťáku docela sjely.Jindy zase ráda šokuju a bavím se tím, jak ostatní holky koukaj, co že jsem to řekla a že jsem se to vůbec odvážila říct, když ostatní holky o tom taktně mlčí. Viz článek "Kámošky si myslí, že jsem divné prase." Vychutnávám si ten pocit, kdy na mě spočívají všechny oči a jsou dychtivé po tom, co povím... nebo nepovím...
Nu, ale má to i svoje negativa. Takhle se totiž oblíbenost v kolektivu získat nedá. Fakt ne. Vědomě na většinu naší třídy seru, protože můžu říct, že tak jako já jsem u zadku jim, tak oni mě taky. Proto mě nijak nemrzí, že mě nemají rádi.
Tohle je spíše takové celoživotní dilema někoho, kdo vyrůstal mimo společnost a koho tak nějak nikdy většina nepřijala. Takových lidí je hodně, někteří zapšknou a oddělí se úplně, ale většina se snaží tak nějak se protlouct a občas vystrčí růžky i touha občas, aspoň malinko, se cítit uznávaný. Pravda, že někdy se tak děje docela nešikovným způsobem.
Zezačátku to vypadá jako obdiv, ale potom se za čas projeví skutečnost...výsměch, pohrdání, pomluvy.
Žijem v hnusným světě a jsem ráda, že nejsem jedna z nich. Jsem svá, akorát je ještě víc vyškrtnu ze svého světa. Nějak nemám, co bych s něma měla společného. Snad jen, že jsme všichni homo sapiens sapiens :)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář