O hledání cesty
Každý tvor na tomto světě má nějakou svoji cestu...odmala ho něco baví, k něčemu tíhne, něco ho láká. Někteří projdou mnoha kroužky, kluby, sdruženími, než najdou to své, někteří na to pravé natrefí až někdy později, náhodou.
Jak se ovšem vyznat sami v sobě, když vás pořádně nic nebaví, nic neumíte ( teda většinu věcí, které byste umět chtěli ), nad všemi povinnostmi ohrnujete nos a vůbec celé vaše nitro je takové neurčité a zmatené?
Jasně, jsou testy osobnosti, názory přátel, kamarádů a známých, vaše vlastní pokusy najít sebenaplnění, ale co z toho vás někam zavede? Tam, kam jste vždycky podvědomě chtěli, ale nikdy pro to nic neudělali. Nebo možná ano...něco málo. Něco vám žádný test nepoví - to, co máte sami v sobě a nikdo jiný než vy o tom neví a ani to ve vás nemůže objevit, maximálně vás popostrčit a trošku pomoct.
Potřebujete se v sobě vyznat, mít jasno, vědět, co chcete a za čím si jdete, ať už sami nebo s pomocí. Je těžké identifikovat a správně pojmenovat vlastní pocity, obzvlášť když je člověk v té nejhorší pubertě patnácti, šestnácti let, kdy jej čeká spousta nových, dosud nepoznaných věcí ( teda většinu lidí ), kdy se po něm chce, aby věděl, kam směřuje ve volbě vzdělávacího ústavu a povolání, kdy na jednu stranu musí poslouchat rodiče, jejich příkazy, zákazy a dobře míněné rady do života, zatímco na tu druhou stranu už tvorečkovi narůstají vlastní křidýlka a chtěl by se rozletět do světa...jen jen ho vypustit z hnízda.
Základ všeho je uspořádat si vnitřek, najít tu cestičku nebo aspoň zábradlí, kterého je možno se držet, dokud je cesta zavátá sněhem... a čekat, až se rozpustí, abyste viděli, jestli jdete správně a jestli jste někde nesešli. Když je líné tělo, dá se to snést. Když je líná duše, je to horší. Naštěstí v tomhle telecím věku se snad vnitřně zakrnět ani nedá, což je na tomhle stavu snad jediné pozitivum...:-))) Když pořádně nevíte, kdo, co jste a kam směřujete...tak to není příjemný... když vás překvapí vaše vlastní reakce, když nevíte, proč děláte to, co děláte a co vlastně cítíte a co chcete...
Moc bych chtěla najít to své já..to JÁ, které dosud řídilo moje kroky. To, které ví, co se děje a proč se tak děje. Které moc dobře rozumí všemu, nad čím kroutím hlavou. Jakou má podobu, to netuším...ale věřím, že ho najdu. A vy to své také.