Otázky a otázečky
Co znamenají otázky? Někdo by řekl, že hloupost, jiným se vybaví televizní vědomostní soutěže a kvízy, také zvídavost, zvědavost...touha. Po poznání, po informacích, po blízkosti...možná.
Kdo se ptá, ten se dozví, nebo taky nedozví, ale může to pořád dokola zkoušet znova...viďte :D
Kdo mě zná, tak ví, že otázky ke mně neodmyslitelně patří. Otázkami se člověk povzbuzuje k tomu, aby mluvil detailnějí, aby určitou situaci nebo téma více rozebral, více vám k tomu pověděl. Otázky tohohle typu jsou někdy docela tupé, to se klidně přiznám... ale pořád lepší než " Mluv, řekni mi o tom víc, mě to nestačí, chci si o tom s tebou povídat, chci to s tebou rozebírat."
Otázky prozrazují zájem. Zájem o danou situaci, o dané téma, o rozhovor a nebo o toho daného člověka. Dalo by se říct, že otázky a odpovědi sbližují, tedy jistý druh dialogů. Pomalu a po krůčcích se něčeho dobrat, jít do hloubky věci.
Velmi často k tomu patří také svěřování se a důvěra. Hodně si jí cením...protože se těžko získává a lehce ztrácí. Když vám někdo věří natolik, že je ochoten se s vámi o určité věci bavit, odpovědět na soukromé dotazy, to mě hodně těší... Když se někoho na něco ptám, značí to zájem, jehož velikost je přímo úměrná množství otázek :) Taková malá soukromá radost nastává, když je tento zájem někdy opětován ( pokud to tedy není zájem o to, co máme z domácí úkol :-)) , když někoho zajímá váš život, vaše radosti a starosti, vaše myšlenky. Možná i vy, možná ne.
Papouch když se o někoho zajímá, tak ho má obvykle taky rád. Jako člověka, to úplně stačí. Potom trpí jakousi touhou či nutkáním se v něm vrtat a taky v jeho věcech a záležitostech, ale chápe, že některým lidem tohle zkoumání vadí a proto je docela dobré, když zkoumaný človíček na tuto skutečnost upozorní a řekne:" Už dost."
Jasně, nejsem z toho dvakrát šťastná, ale je to stokrát lepší, než poslouchat odpovědi typu jj nn njn aha možná nevím...
Jsem ráda, když se mnou chce někdo sdílet kousek sebe... když důvěřuje a má rád (někdy snad aspoň trochu :-D ). Je to fajn...