Prooooč je to tu tak debilně udělané...
Přihlásím se a článek nikde.
Tak nevím, jestli to sem budu psát znovu. Už mě ta technika štve a to pořádně. S obyčejným papírem a tužkou by se mi to nikdy nestalo...as začnu psát ve wordu a překopíruju to potom sem, to proto, aby mě tenhle výborně udělaný server už nikdy nemohl tak naštvat, jako jsem se naštvala teď. Bleju až zvracím. Fuj fuj fuj...
Zvracíte rádi? Já teda ne, ono to není nic moc, tyhlety žaludeční šťávy. Zvrací bulimičky rády? Dělají to přece každý den...je jim to nepříjemné, příjemné či lhostejné? Ono o zvracení čili blití, vrhání, házení šavle, spatření oběda podruhý, ať tomu říkáte, jak chcete, je činem potupným. Téhle pocty se mi dostalo při návratu z jednoho školního výleta, v autobuse pět minut od školy. Tehdá jsme byli v Rožnově pod Radhoštěm a přežrala jsem se chlebem s vaječnou omeletou. Mno, v buse to docela houpalo, tak to můj chromý žaludek dlouho nevydržel a obrátil se hore nohama. Do fialového igeliťáku. Za ohromného veselí a zhnusených ksichtíků všech spolužáků jsem své dílo musela vyhodit do popelnice. Co si budem povídat, škoda ho nějak ani nebylo...:-)) ale už nikdy nežeru vajca, když mám jet busem. Cenná zkušenost, nemyslíte?