Tak a je to tady
Papouch se nudí. Už má dost prázdnin, teda aspoň pro tuto chvíli. Co mohl, toho už si užil a čekají ho jenom povinnosti typu sehnat šaty a boty do tanečních.
Zbývají poslední dva týdny, než zase naklušu s ostatními spolutrpitely do ústavu. V podstatě se mi skoro po nikom nestýská, po kom toužím, tomu píšu na ICQ :-)) Asi už mi nikdo jen tak nepřiroste k srdci, bejvávalo, kdy pro mě lidi ze školy byli důležitou součástí života... od doby, co jsme se odstěhovali, jsou mi spolužáci a lidi, spojení se školou, jaksi volní...ne že bych je neměla ráda, ale v klidu se bez nich ty dva měsíce obejdu. Jako kdybych žila celý školní rok vedle nich namísto s nimi.
Polibky bez duševního uspokojení, žádný oheň, žádná jiskra, žádné napětí, ani touha. Důvěrné přátelství a blízkost, to bude asi vše, co papouch cítí. Něčeho okusil, něco si zkusil, prolomil hradby jistých poprvníkrátých věcí ( ale ne to, co si myslíte ), avšak není to ono. A to nemyslím jen na to, že to není takové, jaké jsem si vysnila ( no, není ), ono to není ani takové, jaké by to minimálně mělo býti, pokud je člobrda zamilován. Prostě chlad, vlažno a nic...
Pochybuju o tom, že se stane zázrak, udělá to PUF a bude tu láska. Co láska, aspoň zamilovanost, oblouzněnost hormony. Nic. Tady se snad opravdu splést nedá... ani nic odmítat nebo popírat a nepřiznávat si to. Kde nic není, je i Lorri krátká.