V černý jámě hluboký
22. 5. 2007
Máte někdy dojem, že jste zahrabaní až po krk v černý jámě? Kouká vám jen hlava, nemůžete se ani pohnout...co smíte, je jen pozorovat dění kol vás, vašich přátel. Koulet očičkama ze strany na stranu a přijmout váš zahrabaný osud.
Pokud jednou slítnete do takovéhle jámy, bude se vám těžko hrabat ven. Mokrá hlína je těžká, rychle a nemilosrdně vás zasype, zmenožňuje vám jakýkoli smělý i nesmělý pokus o únik. Živi jste z toho, co vám kdo do jámy hodí, kdo se nad vámi slituje, či z nebohého kolemletícího hmyzu, naučili jste se hospodařit i s málem a být vděční za každou mouchu, která vás navštíví.
Možná někoho napadne: " Ale vždyť takový uvízlý člověk po krk v hlíně se musí pořádně nudit." Kouká nahoru, doleva, doprava...ale ne, on se nenudí. Má dostatek času na to, aby si všechno promyslel...na to, aby si uklidil v makovici, je tichým pozorovatelem těch nahoře. Občas si někdo udělá chvilku, přiklekne si a stráví chvíli s tvorem v díře. Mluví naň a je mu zdola odpovídáno. Návštěvník se pobaví, ukrátí si dlouhou chvíli a jde dál, jde za svým životem. Zahrabaný řekne: "Pá," a soustředí se na své chytání much, aby neměl v noci hlad.
Ani jeden z nich z toho nic nemá. Sklánět se nad jámou / odpovídat z ní je jen letitým zvykem. Tak to chodí den co den. Jaký to má smysl? Uvíznutý musí především ven....potřebuje, aby ho někdo vytáhnul, aby se mohl oklepat od bláta a jít dál svojí cestou. Proč ho nikdo nevyloví? Proč s ním ztratí pár slov a hodí mu rohlík místo lana?
Tajemství je veskrze prosté. Jáma je příliš hluboká, hlína příliš těžká a nikdo ještě nevyrobil dostatečně dlouhé a také pevné lano. Několik přátel to již zkusilo. Tvor se držel pevně, ale provaz se přetrhnul těsně pod okrajem díry a ptáček zapadl zpátky...Hledá se človíček, vlastnící opravdu pevné lano, hodně trpělivosti a taky rohlíků...
Pokud jednou slítnete do takovéhle jámy, bude se vám těžko hrabat ven. Mokrá hlína je těžká, rychle a nemilosrdně vás zasype, zmenožňuje vám jakýkoli smělý i nesmělý pokus o únik. Živi jste z toho, co vám kdo do jámy hodí, kdo se nad vámi slituje, či z nebohého kolemletícího hmyzu, naučili jste se hospodařit i s málem a být vděční za každou mouchu, která vás navštíví.
Možná někoho napadne: " Ale vždyť takový uvízlý člověk po krk v hlíně se musí pořádně nudit." Kouká nahoru, doleva, doprava...ale ne, on se nenudí. Má dostatek času na to, aby si všechno promyslel...na to, aby si uklidil v makovici, je tichým pozorovatelem těch nahoře. Občas si někdo udělá chvilku, přiklekne si a stráví chvíli s tvorem v díře. Mluví naň a je mu zdola odpovídáno. Návštěvník se pobaví, ukrátí si dlouhou chvíli a jde dál, jde za svým životem. Zahrabaný řekne: "Pá," a soustředí se na své chytání much, aby neměl v noci hlad.
Ani jeden z nich z toho nic nemá. Sklánět se nad jámou / odpovídat z ní je jen letitým zvykem. Tak to chodí den co den. Jaký to má smysl? Uvíznutý musí především ven....potřebuje, aby ho někdo vytáhnul, aby se mohl oklepat od bláta a jít dál svojí cestou. Proč ho nikdo nevyloví? Proč s ním ztratí pár slov a hodí mu rohlík místo lana?
Tajemství je veskrze prosté. Jáma je příliš hluboká, hlína příliš těžká a nikdo ještě nevyrobil dostatečně dlouhé a také pevné lano. Několik přátel to již zkusilo. Tvor se držel pevně, ale provaz se přetrhnul těsně pod okrajem díry a ptáček zapadl zpátky...Hledá se človíček, vlastnící opravdu pevné lano, hodně trpělivosti a taky rohlíků...
lano a rohlíky
(Idril, 25. 5. 2007 16:04)