Všichni jsme sobečtí
Co je to sobeckost, nebo, chcete-li, sobectví? Na tuhle otázku mnoho lidí neumí odpovědět, přesto většina s jistotou označí sobeckého člověka.
Obvykle podle toho, zda jsou zájmy dotyčného v souladu či rozporu s jejich. Já totiž zastávám názor, že sobečtí jsme úplně všichni, včetně těch nejobětavějších matek. Každý totiž dělá to, co JEMU přináší uspokojení, co JEMU dělá radost, z čeho se ON těší, co HO naplňuje. Je to přirozené.
Vezměme si například onu obětavou maminku, která pro své děti dělá první poslední, která vaří, pere, žehlí, vzdala se kariéry... mnoho lidí by ji označilo za nesobeckého tvora, ale když se na to podíváte z jiného úhlu pohledu, nejedná se o nic jiného, než o sobectví.
Dělá to proto, že JI to baví, JI to těší, ONA z péče o rodinu má pocit uspokojení... sleduje svoje vlastní pocity a zájmy, tudíž to dělá pro sebe. Ano, mají z toho prospěch i ostatní, i její rodina, ale kdyby ji to netěšilo, tak by to nedělala.
Někteří lidi mají potěšení z pomoci jiným, z toho, že se cítí potřební a užiteční. Zde se podle tohoto úhlu pohledu taky jedná o sobectví...dělají to pro svůj dobrý pocit. Kdyby jim to dobrý pocit nepřinášelo, tak by to přece nedělali, nebo znáte někoho, kdo dělá charitu a nic dobrého mu to nedává? Já ne.
Vezměme si partnerský vztah, kde například ona s ním chce mít děti, touží po nich, ale on nechce, protože děti nesnáší. Ženy, kamarádky naší partnerky, obvykle svoji kamarádku vyslechnou u kafe a potom zkonstatují, že dotyčný muž je sobec, když jí nechce děti dopřát.
Chlapi u piva v hospodě zase jemu poradí, že by si měl najít jinou partnerku, protože ta jeho je neskutečně sobecká mrcha, která nebere ohledy na jeho pohodlí a chce dítě, přestože on nemá zájem.
Jsou tedy oba partneři sobečtí? Nebo oba pouze obhajují svůj názor, touhy a životní styl?
To záleží na úhlu pohledu... ale vy už víte, že podle Lorrí jsou sobci všichni tvorečci na planetě...:))