Bejvalí spolužáci...
6. 4. 2008
Na jedné stránce jsem dneska našla povídání jedné dívčiny o tom, jak si zavzpomínala na dětství, na spolky kamarádek a nepřítelkyň, dětské deníčky a lásky, a nedalo mi to, abych si taky nezavzpomínala na dobu, kdy jsem přožívala tyhle typické roky.
Taky jsem měla svoje nejlepší kamarádky, byť jich nebylo mnoho, měla jsem okolo sebe i kluky, které jsem obdivovala, ač oni obdivovali docela jiné slečny :) , měla jsem i ten deníček, který měl nakonec několik dílů a o pár let později jsem se u něj usmívala.
Do 13 jsem chodila do třídy s lidma, na kterých mi záleželo, bavilo mě to s nima, dokonce jsem se do školy těšívala, až je zase uvidím. Potom jsme se jaksi...odstěhovali a byl konec. Noví lidi na nové škole sice ušli, ale nějak to byl pořád slabý odvar oproti tomu, co bylo předtím tehdy. Taky jsem se naučila nikomu nevěřit a školním kolektivům tím tuplem né, protože ti lidi, které jsem měla tak ráda, se kterýma mi bylo dobře a doufala jsem, že se budem navštěvovat a kontaktovat, jak mi slíbili, tihle lidi se na mě vykašlali a když jsem udělala první krok ( no dobře, několik prvních kroků ), tak jsem dostala ještě vynadáno, že otravuju ( uznávám, že jsem to trochu přeháněla, ale kdyby nebyli odmítaví, nemusela bych to dělat :-))
Po nějaké době jsem se na ně vyprdla, nemělo cenu se dál ztrapňovat...ale to nezmamená, že mě přestalo zajímat, jak žijou. V podstatě jsem s nima vyrůstala.
Mají profily na jistých serverech na netu, tak jsem se tam čas od času koukla, jaké mají nové fotky, jak ty tehdy děti dneska vypadají a něco málo se dověděla.
Moje ňu Viky mi dodalo odvahu ke znovukontaktování...tak jsem odesala pár emailů na adresy, které jsem získala na netu a možná se někdo ozve... možná se mi vysmějou jako kdysi a nebo taky ne a usmíříme se... Bylo by to fajn.
Taky jsem měla svoje nejlepší kamarádky, byť jich nebylo mnoho, měla jsem okolo sebe i kluky, které jsem obdivovala, ač oni obdivovali docela jiné slečny :) , měla jsem i ten deníček, který měl nakonec několik dílů a o pár let později jsem se u něj usmívala.
Do 13 jsem chodila do třídy s lidma, na kterých mi záleželo, bavilo mě to s nima, dokonce jsem se do školy těšívala, až je zase uvidím. Potom jsme se jaksi...odstěhovali a byl konec. Noví lidi na nové škole sice ušli, ale nějak to byl pořád slabý odvar oproti tomu, co bylo předtím tehdy. Taky jsem se naučila nikomu nevěřit a školním kolektivům tím tuplem né, protože ti lidi, které jsem měla tak ráda, se kterýma mi bylo dobře a doufala jsem, že se budem navštěvovat a kontaktovat, jak mi slíbili, tihle lidi se na mě vykašlali a když jsem udělala první krok ( no dobře, několik prvních kroků ), tak jsem dostala ještě vynadáno, že otravuju ( uznávám, že jsem to trochu přeháněla, ale kdyby nebyli odmítaví, nemusela bych to dělat :-))
Po nějaké době jsem se na ně vyprdla, nemělo cenu se dál ztrapňovat...ale to nezmamená, že mě přestalo zajímat, jak žijou. V podstatě jsem s nima vyrůstala.
Mají profily na jistých serverech na netu, tak jsem se tam čas od času koukla, jaké mají nové fotky, jak ty tehdy děti dneska vypadají a něco málo se dověděla.
Moje ňu Viky mi dodalo odvahu ke znovukontaktování...tak jsem odesala pár emailů na adresy, které jsem získala na netu a možná se někdo ozve... možná se mi vysmějou jako kdysi a nebo taky ne a usmíříme se... Bylo by to fajn.
Komentáře
Přehled komentářů
Ahojík Zuzi, tak jak vidím, daří se ti dobře. Mě si mejl zrovna neposlala, ale viděli jsme se v tanečních. Jestli by si měla v srpnu čas, tak se ozvi na icq 316423620 nebo na mail kocourek.chiquita@seznam.cz, protože si asi uděláme takovou rodinnou sešlost :) David, já, Zuzka, Monča, možná i David Jurášek, Ondra Juračka možná a Luki a Péťa a možná i Víno...uvidíme no....tak se zatím měj papa :)
...
(Alex, 10. 7. 2008 2:17)