Beseda s vozíčkáři
V úterý ráno jsme měli mimořádně na sedm, někteří byli nadšení více, jiní méně, někteří nedorazili pro změnu vůbec. Důvodem našeho brzkého vstávání byla beseda se dvěma kluky na vozíčku, která se konala v tělocvičně a mělo tam dojít i áčko, ze kterého ovšem půlka lidí díky špatným tamtamům a nedostatku informací ani nepřišla.
Já jsem šla, celkem ráda, protože cokoli není škola, je fajn. Kina, divadla a spol mám celkem ráda, tak proč ne besedu. Usadili jsme se tam na lavicích a zvědavě poslouchali. Takovou "patronkou" byla Jana, která má tatíka na vozíčku, jezdí s něma na rekondice, na pobyty, dělá rozhodčí při vozíčkovém rugby a vůbec se v této problematice hodně vyzná. I proto to byla ona, kdo to celé vymyslel, zorganizoval a sehnal nám "oběti".
První z nich byl svalnatý kluk kolem 20, sympatický a usměvavý, který se narodil s rozštěpem páteře a byl na vozíku jako ryba ve vodě, ochotně nám ukázal, jak zdolává schody, slalom mezi kužely i rychlojízdu na čas.
Druhý byl tišší, brýlatý a pokud si dobře pamatuju, tak měl dětskou mozkovou obrnu, po které špatně chodí. Na vozíčku tak doma jako jeho kolega není, protože obvykle chodí o berlích a vozík si vzal jen kvůli nám :D takže to byl tak trochu falešný vozíčkář :D ale lepší než nic. Ono, víte, samotný by nikdo nešel... dycky je lepší, jak jsou dva a celá beseda je potom zajímavější.
Kluci se na začátku celkem styděli, a holky od nás se zase styděly se ptát, až na několik výjimek, které situaci zachraňovaly. Já jsem sice dost zvědavá, ale před dvěma třídama a učitelkou jsem si přišla poněkud blbě... kdybychom tam byli jen já a oni, pokud možno přes internet, tak bych se zeptala asi na cokoli :D ono je fakt, že net je dobrá bariéra pro ty, kteří mají trochu potíže se studem a komunikací, jako já.
Srandovní to začalo být, když nám nabídli, že si můžeme vyzkoušet jízdu na vozíčku. Po delším váhání jsem se taky rozhodla a nasedla na vozík. Celkem mě to bavilo, ale natrvalo bych to určitě nechtěla... Kača se mi smála, že to je sport pro mě, můžu sedět na prdeli a točit kolečkama. Něco na tom bude, mohly by se pořádat třeba závody na kárách podobného typu... hehe.
Když jsme si tak poježďovali a blbli s vůzkama, tak se atmosféra značně uvolnila a některé holky si přisedly ke klukům do hloučku a začli se bavit. Myslím, že to skončilo i pozváním na pivo, takže celkem dobrý, ne?