Cikáni v tramvaji
Dneska jsem jela ze školy tramvají a víte, jak je tam taková ta plošinka vzadu, veliká sedačka...tak jsem se tam nasáčkovala úplně na kraj a doufala, že nikdo nebude otravovat, jelikož byla tramvaj totálně nacpaná. Nu, chyba lávky, nastoupila skupinka našich milovaných romských spoluobčanů a správně tušíte, že to bylo veselé.
Byli velmi hluční a většina byla i prostorově výrazná :) Potetovaní chlapíci a jedna ženská. Napřed se jen tak roztahovali a mysleli si, že jim to tam patří, při tom pobíhání po tramvaji jsem čekala, kdy už vystoupí, ale kdykoliv někdo opustil místo vedle mě, jinej si tam sedl, tak jsem tam byla solidně uvězněná.
Vrchol nastal, když přiletěla vosa nebo sršeň nebo co to vlastně bylo...bylo to veliké, bzučelo to, mělo to na sobě žlutočerné pruhy a vůbec se to netvářilo přátelsky. Jo a sedlo si to na okno přímo vedle mě!
Na nic jsem nečekala a vyskočila rovnýma nohama ze sedačky za bouřlivého smíchu cikánů. Jeden z nich tu malou mrchu zabil a měli na mě docela ehm...blbé kecy. Popravdě jsem se jich dost bála. Chtěla jsem zdrhnout z tramvaje, ale východ byl ucpaný lidma a za sebou jsem měla malinký prostůrek s cikánama. Koukala jsem otamtud co nejdřív vypadnout, ale jeden z nich mě štípnul do zadku. Otočila jsem se a se znechuceným výrazem v ksichtíku ho nazvala hovadem, načež jsem vystoupila, abych si přelezla do předního části tramvaje.
Ani nevím, kdy ta banda vystoupila. Jisté je, že s touhle menšinou mám jen špatné zkušenosti...