Freudův dům a spol.
21. 12. 2009
Tak jsem zase tu. Je mi blbě, od včerejška. Jednak proto, že Šmajda prohrál a taky proto, že už SuperStar skončila a už je neuvidím :(
Leda na koncertě, který ovšem v Ově bude určitě až za dlouho, takže se teď na neděli večer nemám moc na co těšit.
Jsem konzumní dítě, čtu Blesk a koukám na Novu, na Superstáry a Big Brothery, mám facebook a píšu blog. A jako všichni si myslím, že jsem výjimečná:D Taková kravina, každý je totiž výjimečný sám pro sebe, každý je hlavní postava vlastního románu, i když je to uplně obyčejná nula jako všichni ostatní. Teda většina ostatních...
Hodně lidí je zbytečných. Veverka by mě sice nejradši kamenovala, když jsem prohlásila, že někteří lidé jsou zbyteční, ale prostě je to podle mě tak.
Třeba ale jen nevidím jejich význam na téhle planetě, možná nějaký mají. O bezdomovcích raději nebudu psát, protože by mě zítra ubila.
Byli jsme dneska na výletě v Příboře, podívat se na dům Sigmunda Freuda, onoho známého psychologa. Má to tam docela pěkný :)) po tom, co mu to zrenovovali. Jen ty úzké schody, jej jej. Ale tlamu jsem nehodila, tak dobrý.
Měla jsem od rána pocit izolace a nepochopení, typický pro puberťáky. Ale moc často ho nemívám, tak jsem z toho celkem zmatená. Hlavně je na vině asi to, že mě Kača hned ráno seřvala, protože jsem prohlásila, že nesnáším hledání se s lidma někde na velkém place. Tak jsem teda byla zticha. Kača se asi rozhodla, že bude mluvit negativně místo mě, protože se asi čtvrthodinu věnovala kritice jakési knihy, na které se jí asi nelíbilo vůbec nic a potom odešla za kámoškama z áčka. A my s Veverkou osaměly.
Vlastně mi to docela vyhovuje, mám ráda komorní společnost. Už proto, že ve větší společnosti zanikám, neumím se moc prosadit, asi že nemám k vyprávění žádné cool historky a tak nějak přirozeně stávám mimo.
Nejraději mám rozhovory ve dvou :)) tam je jasné, že se na mě dostane řada, ale užvanění lidi mi nevadí, když nežvaní pořád jen o svých problémech, takové taky znám a jít ven se s nimi moc nedá. Pokud nemáte špunty v uších a tupě nepřikyvujete... to pak...snad.
Leda na koncertě, který ovšem v Ově bude určitě až za dlouho, takže se teď na neděli večer nemám moc na co těšit.
Jsem konzumní dítě, čtu Blesk a koukám na Novu, na Superstáry a Big Brothery, mám facebook a píšu blog. A jako všichni si myslím, že jsem výjimečná:D Taková kravina, každý je totiž výjimečný sám pro sebe, každý je hlavní postava vlastního románu, i když je to uplně obyčejná nula jako všichni ostatní. Teda většina ostatních...
Hodně lidí je zbytečných. Veverka by mě sice nejradši kamenovala, když jsem prohlásila, že někteří lidé jsou zbyteční, ale prostě je to podle mě tak.
Třeba ale jen nevidím jejich význam na téhle planetě, možná nějaký mají. O bezdomovcích raději nebudu psát, protože by mě zítra ubila.
Byli jsme dneska na výletě v Příboře, podívat se na dům Sigmunda Freuda, onoho známého psychologa. Má to tam docela pěkný :)) po tom, co mu to zrenovovali. Jen ty úzké schody, jej jej. Ale tlamu jsem nehodila, tak dobrý.
Měla jsem od rána pocit izolace a nepochopení, typický pro puberťáky. Ale moc často ho nemívám, tak jsem z toho celkem zmatená. Hlavně je na vině asi to, že mě Kača hned ráno seřvala, protože jsem prohlásila, že nesnáším hledání se s lidma někde na velkém place. Tak jsem teda byla zticha. Kača se asi rozhodla, že bude mluvit negativně místo mě, protože se asi čtvrthodinu věnovala kritice jakési knihy, na které se jí asi nelíbilo vůbec nic a potom odešla za kámoškama z áčka. A my s Veverkou osaměly.
Vlastně mi to docela vyhovuje, mám ráda komorní společnost. Už proto, že ve větší společnosti zanikám, neumím se moc prosadit, asi že nemám k vyprávění žádné cool historky a tak nějak přirozeně stávám mimo.
Nejraději mám rozhovory ve dvou :)) tam je jasné, že se na mě dostane řada, ale užvanění lidi mi nevadí, když nežvaní pořád jen o svých problémech, takové taky znám a jít ven se s nimi moc nedá. Pokud nemáte špunty v uších a tupě nepřikyvujete... to pak...snad.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář