Jak jsem byla na kalanetice
4. 11. 2009
Tak jsem se nechala umluvit na kalanetiku. Kača chtěla, ať tam s ní jdu aspoň poprvé, jinak že by se tam nedokopala jít. Nu, ač antisportovec, tak jsem šla. Slyšela jsem na jedné straně, že je to klidné cvičení pro ženy s cílem zpevnit problémové partie, z druhé strany, že se jeden cvik opakuje stokrát do úmoru a že je to strašný.
Vůbec se mi nechtělo a chvíli jsem litovala, že jsem slíbila účast. Pak jsem se začala i těšit, když jsem si doma chystala žlutý tričko a černý sportovní tříčtvrteční kalhoty.
Na místě jsme s politováním zjistily, že tenhle kurz navštěvuje i jedna učitelka ze školy. Asi bez komentáře... to si každý dovede představit. A chtěla se s náma bavit :D Tak jsme se odkýblovaly co nejdál to šlo, ale nenápadně sledovaly.
Při cvičení samotném jsem se pěkně zapotila, udělala jsem snad stovku dřepů a zvedání noh spojených gumičkou k sobě, taky jsem se snažila stíhat tempo a cvičitelka mi skoro pořád ukazovala, že něco dělám blbě :D třeba postoj dobře, ale ruce špatně, nějaký detail, který jsem si při kopírování ostatních nevšimla :D Takže jsem si připadala trochu jako pitomec, ale zase jsem tam byla poprvé a ostatní přece jen už měli praxi.
Zajímavé bylo zvedání pánve z lehu na břiše s pokrčenýma nohama. Kupodivu mi to moc nedělalo problém, přestože jsme měli na podbřišku položené činky. Ostatní si je tam nějak přidržovali, ale mně to tam drželo samo :D Kača prohlásila, že mám divnou pánev. Tak možná jo :D Učitelka si činky strčila pod kalhoty tak, že jí koukaly jen ty konce ven. Zvláštní představa...
Nějak jsem to doskákala do konce, ale tělocvična byla v několikátém patře, takže jsem musela slézt schody a to se mi tak klepaly stehna, že to šlo celkem blbě.
Nu, co vám budu povídat... ráno bolelo všecko a dneska ještě taky, schody jsou au au...
Myslím, že zůstanu u své jógy. Ale té zkušenosti nelituju, aspoň vím, co to kalanetika je.
Vůbec se mi nechtělo a chvíli jsem litovala, že jsem slíbila účast. Pak jsem se začala i těšit, když jsem si doma chystala žlutý tričko a černý sportovní tříčtvrteční kalhoty.
Na místě jsme s politováním zjistily, že tenhle kurz navštěvuje i jedna učitelka ze školy. Asi bez komentáře... to si každý dovede představit. A chtěla se s náma bavit :D Tak jsme se odkýblovaly co nejdál to šlo, ale nenápadně sledovaly.
Při cvičení samotném jsem se pěkně zapotila, udělala jsem snad stovku dřepů a zvedání noh spojených gumičkou k sobě, taky jsem se snažila stíhat tempo a cvičitelka mi skoro pořád ukazovala, že něco dělám blbě :D třeba postoj dobře, ale ruce špatně, nějaký detail, který jsem si při kopírování ostatních nevšimla :D Takže jsem si připadala trochu jako pitomec, ale zase jsem tam byla poprvé a ostatní přece jen už měli praxi.
Zajímavé bylo zvedání pánve z lehu na břiše s pokrčenýma nohama. Kupodivu mi to moc nedělalo problém, přestože jsme měli na podbřišku položené činky. Ostatní si je tam nějak přidržovali, ale mně to tam drželo samo :D Kača prohlásila, že mám divnou pánev. Tak možná jo :D Učitelka si činky strčila pod kalhoty tak, že jí koukaly jen ty konce ven. Zvláštní představa...
Nějak jsem to doskákala do konce, ale tělocvična byla v několikátém patře, takže jsem musela slézt schody a to se mi tak klepaly stehna, že to šlo celkem blbě.
Nu, co vám budu povídat... ráno bolelo všecko a dneska ještě taky, schody jsou au au...
Myslím, že zůstanu u své jógy. Ale té zkušenosti nelituju, aspoň vím, co to kalanetika je.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář