Jak jsem málem nedojela za Vikym
8. 2. 2008
Bylo to o pololetních prázdninách a prostě jsem zaspala.
Měla jsem vstávat ráno v pět, abych stihla vlak, jedoucí v šest z ostravského nádraží. Nastavila jsem si budíka a s klidem šla spát. Ráno se vzbudím, venku světlo, tak si říkám, kolik je asi hodin...sáhnu po paměti po mobilu, který vesele vibruje vedle postele na koberci. Viky volá. Je totiž osm hodin a já nikde. Teda já v posteli :-)
Nejprve jsem schytala, že na mě není spoleh a že jsem to celé posrala, to dnešní setkání, a tak jsem se schlíple odbelhala k PC, že si teda budem aspoň psát, ale pak Viky volal, že mi za deset minut jede tramvaj, tak jestli chci stihnout vlak a přijet aspoň o půl 11, tak si mám pohnout.
Já, nesportovec tělem i duší, jsem se překonala a za chvíli už jsem seděla v tramvaji jedoucí na nádraží. V tu chvíli jsem obdržela další instrukce: "Až vylezeš z tramvaje, tak za pět minut ti odjíždí vlak, tak si pak kup lístek třeba u průvodčího, hlavně to stihni."
Kdo to na tom našem nádraží zná, ví, že jenom dojít k němu od tramvaje trvá aspoň deset minut. Za tři minuty jsem celá upachtěná u okýnka s jazykem na vestě žádala o jeden lístek do Krnova :)) Měla jsem dvě minuty na to najít vlak a nasednout. Deset sekund po mém nástupu se rozjel. Mé netrénované tělo mělo ovšem dojem, že to s ním brzo sekne, protože zřejmě pod vlivem adrenalinu podalo neskutečný výkon :)))
Nastal další problém. Tenhle vláček totiž nejede přímo do Krnova, ale končí v Opavě...takže, kam přesednout? Na vývěsce v Opavě byly dva Krnovy, tak jsem si vybrala ten, co jel dřív, zeptala se průvodčího, jestli to fakt jede tam, kam si myslím, a za pár minut jsem byla s Vikym, ruku v ruce jsme procházeli tamní zverimexy a okukovali ty krásné zvířátka.
Kupodivu jsem ani nedostala moc vynadané...:-)
V Krnově jsme si dali pizzu Quatro Formaggi ( mooc dobrá ), a jeli k Vikymu domů. V totálně prázdném baráku jsme si dali horkou vanu plnou nadýchané pěny, kdo už zkusil, ví, že koupáníčko se svou drahou polovičkou je něco žůžo. Potom jsem měla možnost zhlédnout svoje ňu v "gi" , kterému říkám kimono :)) prostě v tom bílém oděvu, ve kterém se cvičí Jiu Jitsu, bojové umění, docela vražedné....řekla bych :)
Docela sranda byla lézt po kuchyňské lince a krmit kanáry, sídlící se svou klecí až kdesi u stropu, a taky hledat hořčici, která byla v lednici a kterou jsme nakonec stejně nenašli.
Ale aspoň jsme si dali buchtu a čaj, a to je taky fajn, no ne?
Také mi byla předvedena Válkovic stodola, neboli velká dřevěná místnost se spoustou krámů, od nábytku, přes kola, až po boxovací pytel, na kterém mi jeho hrdý majitel ukázal, co s ním umí provádět. Taktéž s nedalekou hrazdou :) No jo, je dobrej :-))
A za chvíli už se blížila hodina odjezdu vlaku, tak jsem se nechala odvézt na nádraží a rychlíčkem tramtadadá zpátky do Ostravy. Škoda jen, že ten prima den tak rychle utekl...
Měla jsem vstávat ráno v pět, abych stihla vlak, jedoucí v šest z ostravského nádraží. Nastavila jsem si budíka a s klidem šla spát. Ráno se vzbudím, venku světlo, tak si říkám, kolik je asi hodin...sáhnu po paměti po mobilu, který vesele vibruje vedle postele na koberci. Viky volá. Je totiž osm hodin a já nikde. Teda já v posteli :-)
Nejprve jsem schytala, že na mě není spoleh a že jsem to celé posrala, to dnešní setkání, a tak jsem se schlíple odbelhala k PC, že si teda budem aspoň psát, ale pak Viky volal, že mi za deset minut jede tramvaj, tak jestli chci stihnout vlak a přijet aspoň o půl 11, tak si mám pohnout.
Já, nesportovec tělem i duší, jsem se překonala a za chvíli už jsem seděla v tramvaji jedoucí na nádraží. V tu chvíli jsem obdržela další instrukce: "Až vylezeš z tramvaje, tak za pět minut ti odjíždí vlak, tak si pak kup lístek třeba u průvodčího, hlavně to stihni."
Kdo to na tom našem nádraží zná, ví, že jenom dojít k němu od tramvaje trvá aspoň deset minut. Za tři minuty jsem celá upachtěná u okýnka s jazykem na vestě žádala o jeden lístek do Krnova :)) Měla jsem dvě minuty na to najít vlak a nasednout. Deset sekund po mém nástupu se rozjel. Mé netrénované tělo mělo ovšem dojem, že to s ním brzo sekne, protože zřejmě pod vlivem adrenalinu podalo neskutečný výkon :)))
Nastal další problém. Tenhle vláček totiž nejede přímo do Krnova, ale končí v Opavě...takže, kam přesednout? Na vývěsce v Opavě byly dva Krnovy, tak jsem si vybrala ten, co jel dřív, zeptala se průvodčího, jestli to fakt jede tam, kam si myslím, a za pár minut jsem byla s Vikym, ruku v ruce jsme procházeli tamní zverimexy a okukovali ty krásné zvířátka.
Kupodivu jsem ani nedostala moc vynadané...:-)
V Krnově jsme si dali pizzu Quatro Formaggi ( mooc dobrá ), a jeli k Vikymu domů. V totálně prázdném baráku jsme si dali horkou vanu plnou nadýchané pěny, kdo už zkusil, ví, že koupáníčko se svou drahou polovičkou je něco žůžo. Potom jsem měla možnost zhlédnout svoje ňu v "gi" , kterému říkám kimono :)) prostě v tom bílém oděvu, ve kterém se cvičí Jiu Jitsu, bojové umění, docela vražedné....řekla bych :)
Docela sranda byla lézt po kuchyňské lince a krmit kanáry, sídlící se svou klecí až kdesi u stropu, a taky hledat hořčici, která byla v lednici a kterou jsme nakonec stejně nenašli.
Ale aspoň jsme si dali buchtu a čaj, a to je taky fajn, no ne?
Také mi byla předvedena Válkovic stodola, neboli velká dřevěná místnost se spoustou krámů, od nábytku, přes kola, až po boxovací pytel, na kterém mi jeho hrdý majitel ukázal, co s ním umí provádět. Taktéž s nedalekou hrazdou :) No jo, je dobrej :-))
A za chvíli už se blížila hodina odjezdu vlaku, tak jsem se nechala odvézt na nádraží a rychlíčkem tramtadadá zpátky do Ostravy. Škoda jen, že ten prima den tak rychle utekl...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář