Jak mě můj žabulín učil plavat
Moje ňu už se nemůže koukat na to, jak neumím plavat, tak abych se mu někde neutopila, rozhodl se mě naučit plavat. Hodně jsem se bránila ,protože nesnáším vodu, bojím se jí a vůbec, všechny pokusy rodičů naučit mě to skončily fiaskem.
Prostě jdu ke dnu. Tak jsem , přesvědčena svým ňu, zakoupila ( mimochodem velmi krásné ) plavky, oranžové, šnůrečkové, se zebrou na zadku a pošité korálky a flitry. A tak jsem byla dovlečena, docela se vzpouzející :D na akvapark v Ostravě.
Jako správný pytel jsem se bála, ale všechno zachraňoval ňu, který na mě byl hodný, milý a trpělivý, nesmál se, ani když jsem začla s vodou po pás kvíkat, že se bojím a že dál nejdu, vzal mě do náruče a odnesl sám, načež mě zvykal na vodu a byl takovým statečným zachráncem bázlivého pytle :D Pytel se pověsil Vikymu za krk, za ruku, kamkoliv, ale moc se mu to líbilo.
Už v malé hloubce se zjistilo, že se bojím se položit na vodu, tak jsem byla nakonec vytrvale podpírána :D Zahájila se výuka plaveckých pohybů, zvlášt ruce a zvlášt nohy, což by šlo, ale zkoordinovat to bylo horší.
Nejhorší byla výuka noření hlavy pod vodu. Fuj! Voda v nose, v uších, všude...a to hnusné hučení všude kolem v té vodě... pak jsem byla protažena malým vodopádkem :)) a samozřejmě jsem kvičela :D
Naopak fajn byla taková kruhová vířivka, tam jsem se občas odrazila ode dna a trysky mě táhly samy :) Samozřejmě jsem se tulila k žabulínovi, jak jinak, ale na konci už se on tulil ke mně a prý to bylo fajn :)
A taky jsem nechtěla na skluzavky, nemám na to odvahu :)
Shrnuto...pozitiva:
1. Byla jsem s ňu
2. Bavila jsem se
3. Překonala jsem strach vlézt do vody
4. Oblíkla jsem si svoje nové plavky :D
Negativa:
1. Mokro v puse, v uších, zima a jiné nepohodlnosti
2. Trochu jsem se připekla na sluníčku, což je docela fuj
3. Strach, strach, strach...ale to je jen můj problém :)
Každopádně příště už se nebudu tak bát a možná mi to půjde lépe. A když ne, nic se neděje...