Jak papouch razil do Práglu
To bylo takhle : Před pár dny jsem si říkala, že by bylo fajn zajet si na nějaký ten výlet, to víte, abych mohla tvrdit, jak jsem někde byla a něco viděla :-) Inspirovala mě kamoška ze školy, která nám dělala prezentaci o výstavě lidských těl - Bodies, kterou viděla a byla z toho naprosto nadšená. Jediný problém byl, že se to konalo v Praze, tzn něco přes 300 km odsud.
Překecala jsem proto tatíka( a ani to nedalo moc práce :-) , že bych to ráda viděla, jelikož je to unikátní evropská výstava, která se již dočkala mnoha bouřlivých reakcí ze strany veřejnosti i odborníků, a navíc bych poprvé po třinácti letech viděla matičku Prahu.
A tak se sedlo do auta a jelo. Cesta docela rychle ubíhala, dokonce jsem se naučila ladit autorádio:-) jedla jsem banán a užívala si 130 km/h na dálnici. Na jednu stranu jsem se hodně těšila a na tu druhou jsem nevěděla, jestli ty mrtvoly budou eklhaft a nebo ne. A byla tu ještě jedna věc, která mě do hlavního města táhla a to možnost setkat se s jedním človíčkem od nás z chatu - s Jasanou.
Po čtyřech hodinách jízdy jsme dorazili do Prahy a hned se ztratili :-)) jelikož jsme nemohli najít nákupní centrum v Chodově, kde jsme potom nechali auto a pokračovali k Muzeu. Metrem, jak jinak, což byl zážitek sám o sobě. Docela trapas bylo stát u cvakače na lístky a nevědět, kam se to strká, což nám se slovy:"It´s easy" ukázal jeden usměvavý mladík.
V metru samotném mě přepadl pocit stísněnosti ( ostatně - nemám ráda ani jeskyně a výtahy ), který se ovšem po pár minutách rozplynul a zbytek cesty jsem si užívala. Kdy se mi to zase naskytne, že ano...
Na Václaváku jsem se projevila jako správný cizinec ve vlastní zemi a okatě očumovala sochu svatého Vaška i s těma lidma, kterýma byl obsypaný až běda. Asi taky cizinci :)) Centrum Prahy = hemžení, lidičky, míchanice různých jazyků, smrady a vůně z všudypřítomných podniků a stánků...ale Lucerna nikde:-) Nakonec jsme ji přece jen našli, táta koupil lístky a vzhůru na Bodies.
Uvnitř bylo horko. Opravdu horko a dusno. Nesmí se tam jíst, pít, fotit a snad ani nahlas mluvit, jak jsem usoudila z tichého hovoru ostatních. Exponáty připomínaly anatomický atlas v 3D podobě, k vidění bylo snad vše, mozek (překvapilo mě, jak je malý), vnitřnosti, cévy, svaly, nervová vlákna ( myslela jsem, že jsou tenčí ), dokonce i kůže a vývoj plodu v jednotlivých týdnech. Táta to občas doplnil i nějakým tím komentářem :-) Celou výstavu jsme měli projitou zhruba za 30 - 45 minut, přičemž jsme nic nevynechali. Prý jsme to prolítli docela rychle, oproti tomu, jak dlouho tam byli ostatní... ale kdyby tam byl lepší vzduch, možná by nás to netáhlo tak ven.
Další cesta vedla za Jasankou do práce, kde jsme se dohodly, že ji navštívím. Táta si dole zapálil a prý do dvaceti minut se mám vrátit. Mno...:-) Vyjela jsem takovým tím kovovým moderním "digitálním" výtahem nahoru ( ne moc příjemný zážitek ) a očima hledala recepci. Kuk doleva a doprava a už se na mě usmívá mladá rusovláska. No, co vám budu povídat... je to sluníčko. Milá, příjemná, pohodová osůbka, ta půlhodinka strávená s ní, kterou jsem natahovala, jak se dalo, byla hned pryč. Pokecaly jsme, udělaly několik fotek na památku a věnovala mi hezoučký přívěsek barevného papouška, který mi už kdysi schovala, až se někdy potkáme...:-) Táta už byl dole lehce znuděn, kouřící kdovíkolikátou cigaretu...ale jenom broukl, že esli chci vidět Staromák, tak už mám jít, protože to budou vylézat figurky z orloje.
Před radnicí lidí, jako u nás, když jsou vánoční trhy. Chcete-li se někam pohnout, musíte mít ostré lokty, protože tolik cizinců, čekajících, až se z hodin vykolíbá panáček a pak div netleskají, jsem ještě neviděla.
Další cesta vedla na Karlův most. Davy lidí proudící tam i zpět už popisovat nebudu....:-))) zato Vltava je opravdu krásná. Sice špinavá, ale široká, klidná, majestátní... Jen ty tuny prodejců na mostě a stánků se suvenýry za turistické ceny to tam trochu kazí,ale což...vydělávat se musí :))
Užila jsem si pohled na Pražský hrad v dáli a už byl nejvyšší čas vyrazit na cestu zpátky, jestli jsme chtěli být doma ještě dnes :)
Hned za Prahou se bohužel objevila zácpa, dvě autíčka se jaksi ťukly a zatarasily dálnici, takže jsme stáli hodinu v koloně ( naštěstí na jejím začátku ) a sledovali dění před námi. Policajti se tady ukázali jako docela neschopní, neboť jeden příkaz vydal ( Jeďte ) a druhý udělal totální opak , načež kolegu náležitě seřval a my stáli a stáli a oni se ještě smáli...No, udělali zase jednou čest své pověsti :)
Domů jsme se dostali zhruba v půl desáté večer. Během dne jsem vyfotila asi 30 fotek,byla jsem příjemně unavená, utahaná, hladová, ale spokojená :))
Komentáře
Přehled komentářů
Jdu se červenat. No ale aby na tobě Lorri nezůstala nit suchá:-) Tak tudíž všem, kteří by chtěli Lorrinku poznat osobně, ale zatím se jim nepoštěstilo, tak vřele toto setkání doporučuji. Lorrinka je opravdu úžasné stvořeníčko, milá, ubrebentěná, usměvavá, na fotkách má někdy melancholický výraz (taky se na fotkách tvářím jak tydýt), ale ve skutečnosti hezká holka, vyzařuje z ní vitálnost a radost z ní prskala na všechny světové strany. Bylo to moc příjemné setkání. Kdoví...časem třeba budou aj další;-)
:-)
(Jasana, 26. 7. 2007 15:12)