Jak si žije papouch v červnu
Červen je měsíc tepla, slunce a taky konce školy. Dneska zdolám poslední testík z "milovaného" dějáku a prvák bude takřka ukončen. Hurá. Jedno z mála pozitiv na tomto období :))
Sluníčko teda moc nemusím, naopak by mohlo trochu sprchnout, jelikož máme vyschlou zahrádku a ty spálené vysušené trávníky všude po městě taky moc parády nenadělají.
A co papoušek dělá? Ráno se donutí vylézt z postele, potom se odplazí do koupelny, kde provede základní a pokročilé hygienické a kosmetické procedury, aby se ho lidi nelekli, až bude honit tramvaj směr Ústav :))) Tam strpí a přežije, někdy i protrpí, pár hodin, než se odplazí zase domů, upečen do totálně zpocena tou žlutou koulí na obloze.
Jo, potom už následuje ta příjemnější část dne - opeřenec zaleze do svého pokoje, kde se rozplácne do postele s jídlem a počítačem. Povídá si s lidmi, které má rád, čte si diskuze a debaty na netu, občas něco napíše i na tenhle blog a čas mu hezky ubíhá. Žlutá koule se konečně uráčí zalézt za obzor, kde setrvá až do druhého dne. Naštěstí.
Po pár hodinách v posteli začíná trochu bolet ztuhlé tělo, tak se donutím zvednout a jít třeba nakoupit a nebo dát nažrat pískomilovi. Následuje několik pokusů o rozhýbání ztuhlého krku a končetin. Další cesta vede opět do postele :o)
Takhle vypadá ideální den...tedy ideální v rámci možností. V něčem mi překáží nedostatek blízkých přátel, v jiném rodiče, v něčem vlastní strach nebo lenost. Jo, jsem povaleč :D Ale aby se neřeklo, někdy mi to povalování taky leze na nervy a provedu kupříkladu debordelizaci pokoje nebo výpravu do nákupního centra... nebo se jdu jen tak flákat ven. Třeba i sama, když se hodně chce.
Někdy je třeba naučit se být i sám/ sama, když člověku místní party a "kulturní" zážitky nevyhovují...když trpí lenorou obecnou a nebo je jistým druhem asociála.