Krnov jede
2. 7. 2009
Včera jsem jela do Krnova, moc jsem se nevyspala, protože samým stresem, že zaspím a zmeškám vlak, jsem se vzbudila už v pět ráno, namísto o půl sedmé. A když si k tomu přičtete, že jsem šla spát v jednu, vyjde vám nepříliš odpočatý výsledek.
Tak jsem si ve vláčku četla Betty MacDonaldovou - Vejce a já. Pojednává to o autorce samotné, kterak si s manželem vlastnoručně vyrobili slepičí farmu. No a dál jsem se zatím nedostala. Možná proto, že jsem u toho pospávala a padaly mi oči únavou.
Viktor mě pozval na zmrzlinu a ledové kafe, pokecali jsme, podrbali, koho znali :)) Výjimečně bylo hezky, jelikož poslední týdny pořád leje, chčije, kape, bouří. Tak jsme toho využili, i když až k večeru, protože jsme zase strávili den v posteli - na židli - v kuchyni.
K obědu jsme ukuchtili Nudlovici, což je polévka ze sáčku, do toho vlasové nudle, vrtule/vřetena, a v talíři se to posype sušenýma celestýnskýma nudlema. Výsledkem je polívková kaše, ale dooooobrá!
A zajedli jsme to zeleninovým salátem s krabíma tyčinkama. Moc mňam. A pak neodmyslitelné chrnění v posteli pod dekou. Večer jsme jeli na kole na nádraží, když jsem to jela poprvé, tak jsem málem zdechla, teďkom celkem v pohodě... po roce :D Kola jsme měli nechat kousek od nádraží ve firmě Viktorových rodičů, ale nějakým omylem tam byla zavřená brána, takže jsme jeli zpět na nádr a Viktor musel odvézt kola sám, nějak, někam.... potom mi volal, že už je odvezl, že musel přelízt ten plot a kolo na záda :D čemuž se obdivuju, protože to kolo jsem ráda když odtáhnu, natož, abych ho někam nosila... ale když někdo na bench zvedne 95 kilo, tak nějaké kolo asi nebude problém :D
Tak jsem si ve vláčku četla Betty MacDonaldovou - Vejce a já. Pojednává to o autorce samotné, kterak si s manželem vlastnoručně vyrobili slepičí farmu. No a dál jsem se zatím nedostala. Možná proto, že jsem u toho pospávala a padaly mi oči únavou.
Viktor mě pozval na zmrzlinu a ledové kafe, pokecali jsme, podrbali, koho znali :)) Výjimečně bylo hezky, jelikož poslední týdny pořád leje, chčije, kape, bouří. Tak jsme toho využili, i když až k večeru, protože jsme zase strávili den v posteli - na židli - v kuchyni.
K obědu jsme ukuchtili Nudlovici, což je polévka ze sáčku, do toho vlasové nudle, vrtule/vřetena, a v talíři se to posype sušenýma celestýnskýma nudlema. Výsledkem je polívková kaše, ale dooooobrá!
A zajedli jsme to zeleninovým salátem s krabíma tyčinkama. Moc mňam. A pak neodmyslitelné chrnění v posteli pod dekou. Večer jsme jeli na kole na nádraží, když jsem to jela poprvé, tak jsem málem zdechla, teďkom celkem v pohodě... po roce :D Kola jsme měli nechat kousek od nádraží ve firmě Viktorových rodičů, ale nějakým omylem tam byla zavřená brána, takže jsme jeli zpět na nádr a Viktor musel odvézt kola sám, nějak, někam.... potom mi volal, že už je odvezl, že musel přelízt ten plot a kolo na záda :D čemuž se obdivuju, protože to kolo jsem ráda když odtáhnu, natož, abych ho někam nosila... ale když někdo na bench zvedne 95 kilo, tak nějaké kolo asi nebude problém :D
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář