Opar - FUJ
Včera bylo vysvědčení. Nakonec teda vyznamenání, no... ale poprvé se stalo, že mi hrozily i trojky. Beztak je v červnu stejně mít budu. Oproti tomu, bratr má 4 z občanky, nad čímž žasnou učitelky i táta. Máma se nasrala. Vyhrožovala zákazem počítače, ale k ničemu to nebylo.
Včera večer se mi udělal nechutný opar, což je příčina mé špatné nynější nálady. Sedím tu v pyžamu, jak jsem vstala, a nic se mi nechce. Vůbec nic. Zajít do koupelny, abych tam tu hrůzu viděla? Umýt se, aby se mi tam dostalo nějaké mokro a musela bych to sušit? A nějak mi na to nic moc nepomáhá a vypadá to odporně. Fakt fuj.
Prý když jsem byla malinká, mi dal pusinku strejda. S oparem na rtu. Pozdě bycha honit... od té doby mám ty odporný opary, kdykoli se jim vzpomene se vyrazit. Na základce si pamatuju na ty znechucené výrazy kluků, když nemohli odlepit oči od mého rtu s ozdobou a na jejich dotazy: "Co to je?"
Nezapomenu na všechny ty horečky, kdy se mi opar udělal, někdy i několik, když jsem si je třeba ve spaní roznesla po puse. Nevím, co je nechutnější, jestli několik malých puchýřků těsně vedle sebe a nebo jeden velký uprostřed rtu jako mám teďkom. A hnusně to táhne a brní. Nejradši bych si uřízla ten kousek kůže, na kterém opar je. A pak bych se na něho podívala pod mikroskopem a rýpala do něho jehlou. Samozřejmě v rukavicích... šak mi táta nějaké dones na mytí nádobí, bez nich to odmítám dělat.
Beztak chci myčku, ale naši ji nechtějí. Teda přesně řečeno mamka. Prý ji nepotřebujeme, smrdí, musí se jí čistit odpad, kupovat do ní drahé tablety a není ji kam zapojit, jelikož máme plnou skříň hrnců a ty by nebyly kam dát, kdyby se tam dal odpad, jak bylo původně při stavbě kuchyně myšleno. Že prý není nad to si ten talířek umýt sama a myčku si mám koupit, až budu mít vlastní domácnost. Skvělé, že?
Jednou dodala, že jestli budu mít myčku, tak by si u mě nic nevzala :))
Celkově je mi nějak divně, doufám, že nebudu mít chřipku nebo nějakou jinou chuťovku. Nemocí se bojím jako čert kříže.