Přátelé, známí a jiná...
Když jsem jela včera v tramvaji, tak jsem si uvědomila, že tak nějak přestávám mít ráda většinu světa kolem, lidí kolem mě. Málokdo totiž za to stojí.
Když se mrknete na to, co všecko za život potkáte...za ty roky už jsem potkala docela dost lidiček a s málokým se cítím opravdu dobře, ale to bude asi chyba ve mně. Neumím tak nějak být s každým "kamarádka", možná proto, že jsem ta, o které si lidi myslí, že je hodná a blbá, chlastat se s ní nedá ale je docela ochotná pomoct.
Tvor takového typu nemá moc blízkých přátel, teda aspoň do doby , než si je najde. Obvykle touží po uznání od druhých, aby ho aspoň trochu brali, a zároveň neumí říct NE. A to je vlastnost, která může člověka přivést do role hodnýho blbečka pro všecko, který si ani neuvědomuje, co všechno po něm chtějí a jak snadno se nechává využívat, odměnou za "přátelství".
Často jsou takoví lidi docela důvěřiví, a ve snaze se zviditelnit a být trochu zajímaví mezi ostatníma, na sebe prozradí věci, které by bylo lepší si nechat pro sebe. Později samozřejmě lituje, když je to použito proti němu, ale už je pozdě.
A tak to jde pořád dokolečka. Když přijde chvíle, kdy najednou nikdo nepotřebuje nic ofotit, oskenovat, půjčit nebo si vylít srdce, tak je sám. V momentě, kdy se "přátelé" baví, nechávají tvora o samotě. Zezačátku si tvoreček najde pro ně různé omluvy, či to přehlíží, po nějaké době ho to začne štvát, ale mlčí, protože je rád, že se s ním někdo baví. Bojí se si je znepřátelit a říct NE, už toho bylo dost, nejsem tvoje sekretářka, půjčovna...
Zlom přišel, když jsem poznala lidi, kteří po mě nic nechtěli, nekritizovali to, co se na mě většinové společnosti, ve které jsem se vyskytovala, nezdálo, měli pochopení pro mé slabé stránky a prokázali, že se na ně můžu spolehnout.
Tehdy člověk pozná, jaké to je, když má někoho, kdo ho má prostě rád, aniřž by za to něco chtěl, nebo tvora odkop, když se mu zrovna nehodí. Začne si uvědomovat, jak velký to je rozdíl, a kdo jsou ve skutečnosti ti lidi, které považoval za přátele. Hovna, nic jiného.
A tehdy si, pokud nemá moc zašlapané sebevědomí, uvědomí, že by se na ně na všecky mohl prostě vysrat. Co taky jiného... Služba je za službu, obchod je obchod. Jednou já tobě a potom ty mně, jinak ne. Laskavost, prosím, proč ne... ale ne pořád a nic za to.
Nedělat lidem idiota je klíčem k tomu, cítit se fajn :) Akorát jde o to, na to konečně přijít.