Jdi na obsah Jdi na menu
 


První krůčky jsou vždycky těžké

5. 6. 2010
A nejinak je tomu i s kytarou, už mě bolí packy. A to jsem si je ostříhala, jak to jen šlo, stejně jsem včera propadala panice, že mám na kytaru tak blbé ruce a nehty, že si nikdy nezahraju. Zarývají se mi totiž nehty do hmatníku, který už je chudák celý orýpaný. Přerůstají, mršky, přes bříško, a nejdou víc ostříhat, leda do masa a to pak bolí. Tak mám smůlu a dneska jsem se vydala na další kolo ničení  prstů.

Podle knížečky, kterou jsem si u Ozzáka koupila za pár kaček, se musím napřed naučit držet akordy, což je pro mě ukol nadlidský. Pořád to tak nějak drnčí a vrčí, ale hraje jen občas. A to jsem se začla učit teprv dva :))  Ale však my se skamarádíme... ještě bude ráda poslouchat...

Novinka č.2  - další kočička, miluju je, takže jsem spokojená. Bude to koťátko, jmenuje se Aiša a v uterý se na ni jdeme podívat. Snad bude tak krásná jako na fotce.

 Lidi teda říkají, že jsme se zbláznili, když si pořizujeme další micinu, v pořadí čtvrtou, ale myslím, že je to ok, britky jsou super.

Jinak jsem přijata na biologii a na  češtinu, na moje dvě záchrany:D  ale na nic stěžejního, jako třeba angličtina, zatím nejsou hotové výsledky, takže si pěkně počkám.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Kytara

(Jas, 7. 6. 2010 20:45)

Vdrž pár dní pravidelnýho hraní a udělají se ti na polštářcích mozoly. Pak už to nebolí :-). No a to drnčení znamená, že to slabě mačkáš, nebo že to mačkáš na blbých místech :-).