Report z Tošovického HEIParku
Tak, jsem tu sama a v klidu, tak mám zase čas něco napsat. Včera jsem byla se ZelenymDrakem a Angie v Tošovicích na koncertě koho jiného, než mého oblíbence Mira. Těšila jsem se už několik týdnů předem a děsila mě představa, že by to nevyšlo a nedostala bych se tam. Dlouho to vypadalo, že nebudu mít dopravu, ale nakonec se to vyřešilo a měla jsem jak dopravu, tak spolukoncertníky.
Ráno jsme s Drakem v Krnově vstali celkem brzy, na Draka až příliš :o) ve vlaku do Ostravy spal, nádavkem začalo pršet, takže jsme to viděli bídně jak s náladou, tak s počasím. Po obědě se nakonec vyčasilo a zašli jsme do obchodu koupit láhev fandidla, aby se nám líp fandilo, konečnou volbou se stal šampus. Doma jsme ho přelili do láhve od minerálky, aby se dalo fandit velmi nenápadně.
Na nádraží jsme vyzvedli Angie, která přijela až z Karviné a společně se vydali hledat autobus. Ještě že máme informační centrum, díky díky, dobrá vílo za přepážkou :o) V autobuse jsme potkali ještě několik lidí, kteří jeli stejným směrem, tak jsme se ani nebáli, že bysme měli vystoupit nějak špatně, i když… Cesta trvala cca hodinu v rozpáleném autobuse, nebyli jsme sami, kdo se snažil marně zapnout něco, co vypadalo jako klimatizace.
Když řidič nečekaně zastavil a otevřel dveře, došlo nám, že už jsme tady. Skupinka vystoupila uprostřed lesa a autobus odjel. Koukám jak blázen, zastávka ani nebyla označená, takže nebýt řidiče, nikdo by netušil, kde se vlastně vylízá :o)
Široko daleko žádný HeiPark nebyl, tak jsme se vydali aspoň po šipkách, které tvrdily, že tady někde je. Asfaltová silnice se vinula nahoru do kopce, Angie prohlásila, že netušila, že se jde na houby:o) jelikož všude okolo nic než les. Po půl hodiny stoupání pod pálícím sluncem jsme došli k ceduli Tošovice Odry, a malinké vesničce, jenže HeiPark stále nikde. Za další čtvrthodinu, na vrcholu stoupání, se objevil konečně cíl naší cesty. Zaplatili jsme 20Kč/osoba a rozhlíželi se, kudy tedy dál.
V areálu jsme hned narazili na pódium, na kterém zkoušela nástroje Mirova kapela Rosemaid. Tak brzo? Ale ne, brzy zase zalezli a moderátor ohlašoval autogramiádu vedle podia. Začaly jsme se s Angie řadit do zástupu podpisuchtivých slečen, měly jsme celkem dobrý flek a čekaly. Do začátku zbývalo cca 10 minut, Drak šel prozkoumávat stánky s občerstvením. Zahlédly jsme webmasterku Martinku a mávly na ni, abychom se seznámily. Pro ty, co se s ní ještě nesetkaly – drobná milá a energická blondýnka. Hned se mnou a Angie udělala takový malý rozhovor, tak jsem zvědavá na výsledné sestříhané video. Nějak jsem totiž nevěděla, kam se koukat, jestli do kamery nebo na ni, takže to bude asi vypadat hodně zvláštně :o)
Později se zjistilo, že Miro má opět zpoždění a autogramiáda bude až po koncertě, takže jsme koukaly se poskládat pod podium, aby na nás zůstaly dobré místa. Angie se šla ještě vyfotit s Martinkou, na což jsem si netroufla, protože jsem se příliš bála o svůj flek v druhé řadě. Jak se ale ukázalo, Angie se později probojovala až do řady první a pořádně si to užila.
Před Mirem hrála kapela 333, nebylo to nějak hrozné, ale bylo mi jich líto, když měli takové šmajdychtivé publikum, některé holky na ně dokonce volaly: „Smrdíš,“ což mi přišlo celkem ehm…
Měla jsem obavu, aby Šmajda neměl víc jak hodinu zpoždění, protože potom bychom se mohli rozloučit s koncertem a jít rovnou na autobus, ale naštěstí začali jen se čtvrthodinovým zpožděním, což bylo ještě ok. Pořádně to rozjel, to snad ani nemusím popisovat. Že měl nějakou nehodu na něm nebylo vůbec vidět. Fanynky ho žraly a on tu byl pro ně, bylo to dokonalé, ta atmosféra. Díky zábradlí se ani moc netlačily, takže žebra zůstala celá :o) Jelikož jsem si taky lokla fandidla, tak mi nedělalo žádný problém tančit, křičet a fandit :D což jindy nedělám a jen tak postávám a dívám se. Musím ale říct, že ta nová fandící verze se mi líbila daleko víc, asi si to zopakujem:D Drak mě chvíli vyhazoval do vzduchu a když si Miro vybíral slečnu pro tanec na C´est la vie, málem mě hodil až na podium :D Asi ale házel málo, protože tou šťastnou se stala Angie. Byla celá mimo a hrozně šťastná. Není divu, tohle byl téměř intimní zážitek:D v rámci možností kontaktu s Mirem, žejo. Byla z toho hotová až do večera J bobek.
Koncert skončil tak akorát, abychom stihli bus. Drak běžel napřed, aby ho případně hrdinsky zdržel, kdyby se autobusák rozhodl nás tam nechat do 4 do rána, než pojede další spoj, ale nakonec jsme tam ještě pár minut čekali. Holt z kopce se to utíká daleko lépe než do kopce :o)
V autobuse mi Drak usnul, tak moc jsme byli unavení. Dneska koukám na fotky z autogramiády od holek na facebooku a je mi líto, že jsem tam nemohla zůstat. Mají krásné snímky s Mirem v objetí a s celou kapelou. V Opavě, kde jsem na autogramiádě byla, se dalo fotit maximálně přes stůl, takže holky z Tošovic dopadly daleko lépe. Těšila jsem se na další podpis na ruku, který se taky nekonal, a díky honby za místem u podia nemám ani fotku s Martinkou, tak mě to dneska mrzí, že to nevyšlo.
Na památku mi ale zůstal pásek na ruku s nápisem Tošovice HeiPark a taky vzpomínky na veselé fandění :o)
