Šmajdoakce v Opavě
Jelikož jsem děvče nenažrané, musela jsem po Havířově a Těšíně jet i do Opavy. Tentokrát jsem s sebou vzala přítele, který, ač Mira nemusí, mě rád doprovodil, abych nejela tak sama J . Nejprve byla na programu autogramiáda v OC Silesia. Na místě jsme byli s předstihem cca hodinu, takže bylo nejprve třeba omrknout, kde že se to tam vůbec koná. Obešli jsme celé OC kolem dokola a nikde nic. Až potom jsme si všimli, že tam stojí plakátek a hned vedle se u dětského koutku nenápadně krčil stůl plus tři židle. Jen tři?
Nedaleko stály lavičky, tak jsme se posadili, abychom si ukrátili čekání. Zatím nikde žádní lidi, až na Kiku412 a Martiny, kamarádky z internetu, které jsem slíbila lístek zdarma. Vyhrála jsem totiž v rádiu Kiss Morava hned tři (hurá, jsem holka šikovná) a jeden mi zůstal. Marťa miluje koncerty a jejich fotodokumentaci, přišel jí vhodJ a byla ráda, že nějakou tu korunu ušetří.
Půl hodiny před začátkem stále nikdo. Padlo také, že prý Miro potvrdil účast na koncertě Superstárů někde ve Žďáru, což se mu ovšem kryje s dnešní Opavou. To by nás pěkně vypekli. Pomaličku se začínala shlukovat děvčata, takže jsme se šli pro jistotu hned postavit ke stolku na začátek řady, abychom byli na místě první a mohli honem jet na Stříbrné jezero.
Šmajdoslav měl své tradiční zpoždění, raději ani nechci vědět, kolik minut. Jako správná hvězda přišel v černých brýlích, doprovázen Romanem a Mirem Bitomským. Usadil se na prostřední židli a autogramiáda mohla začít.
Nu, nebudu se dlouho rozepisovat, zkrátka jsem na něm mohla oči nechat. Byl vyspaný a odpočatý, aspoň mi tak přišel podle nepříliš unavených očí a dobré nálady, kterou šířil kolem sebe. Úsměvy nešetřil a byl hodně příjemný. Získala jsem podpiskartu a přítel taky jednu, kterou mi pak věnoval, takže mám dvě (heč:D). Původně jsem si chtěla vzít i památník, ale sežral mi ho pes, takže jsem se musela spokojit s podpiskartou. Focení prý bude až po autogramiádě, takže to se mi čekat nechtělo, museli jsme přece honem na jezero… Přítel ale jako správný chlap dostal hlad, takže jsme si zašli do Tesca obstarat nějaké jídlo na zbytek dne a potom přišla jeho chuť na langoše, které dělali zrovna v občerstvení vedle autogramiády. Vůbec mi nevadilo, že se tam vracíme J zatímco přítel se cpal u stolu langošem, já se šla podívat, jak to tam probíhá. Chvíli jsem se koukala zboku u mantinelu, načež jsem zpozorovala, jak se Miro podepisuje na všechno možné a mimo jiné i na části těla, především ruce, které jsou přitom obšťastněny jeho dotekem. Bylo mi blbé jít tam podruhé, ale spoléhala jsem na to, že si mě nepamatuje, takže hurá na to.
Jako náhodou tam zrovna stála Marťa s foťákem, takže jsme se dohodly, že mě vyfotí, ale málem mi utekla, protože jsem se jí ztratila v tom zástupu lidí, mrška J
Když jsem přišla na řadu, byla jsem už rudá až za ušima. Získala jsem ještě jednu podpiskartu (:D) a pak ho požádala, jestli mi podepíše ruku. Hodil jeden ze svých koketních pohledů, přidal zářivý kuřátkovský úsměv a kývl. Natáhla jsem k němu ruku, jemně ji uchopil levačkou a pravačkou se podepsal. Pamatuju si jen tu jemnou dlaň a prsty, teplé, držely mě skoro až něžně. Nečekala jsem, že bude mít tak hebké ruce a příjemně mě to překvapilo. I když kamarád se mi potom smál, že co jsem čekala, jestli přes víkendy zpívá a v týdnu míchá maltu, ale myslel to určitě v dobrém.
Ještě jsem ho požádala o společné foto. Mám štěstí, že jsem natolik vysoká, že jsem se přes ten stůl naklonila dostatečně blízko, abych si to užila. Některé děti to štěstí neměly… ale nevím, jestli by se taky rády lepily na Šmajdu:D
Rudá, rudá až za ušima, celý můj ubohý organismus byl ve stresu. Ještě ráno jsem si nedělala po minulé zkušenosti naděje, že bych si na Mira mohla sáhnout. A v konečném výsledku si sáhnul on na mě:D Celá rozzářená jsem pak utíkala k tomu svému, doteď trpělivě čekal, tak jsme konečně mohli spolu vyrazit na jezero.
Nastaly menší trable s koupí lístku v buse, jelikož tam funguje zase úplně jiný systém než znám z měst, které jsem dosud navštívila, naštěstí místní lidi ochotně pomohli a ani se moc nesmáli :o)
Na jezeře už se to kupilo, pro mě opět nezvykle, asi deset metrů od podia a ochranka holky držely pěkně v šachu, aby nedělaly ani krok dopředu, kam nemají, což jsem moc nepochopila. To se jako budeme dívat na Rosemaid z takové dálky? Zřejmě nové bezpečnostní opatření nebo mají kluci strach, aby je fanynky nestáhly dolů… jaké bylo překvapení, když se najednou na pokyn celý ten zástup rozeběhl k podiu, aby urval co nejlepší místa. Zase jsem o něco chytřejší.
Nejprve hrála nějaká jiná kapela, taková ta na zaplácnutí času, hosté se jim říká, tak jsme se nudili, ale fanynky vzaly zavděk i těmito chlapci. Ječely, pištěly a vynucovaly si autogram kamkoliv na cokoliv. Asi už se nemůžou dočkat. Miro a Rosemaid měli hrát v 18:00, ale nakonec se začátek protáhl až zhruba na 20:30. Mezitím probíhaly zkoušky nástrojů (i během nich si holky hlasitě žádaly podpisů), ticho, čekání, občas někdo z organizátorů popoběhl sem a tam po podiu… ale kde je sakra Miro? Prý že technické problémy, blíže neurčeny. Z davu se začalo ozývat, že je to neúcta k divákům, že by nám měli vrátit peníze, že je to sprosté, čekat více než dvě hodiny.
Mně by ani tak nevadilo čekat, jako to, že poslední vlak mi jede někdy po desáté hodině a nerada bych v Opavě přespávala. Jak jezdí busy z takové končiny u jezera, to už jsem vůbec netušila, protože jsem měla za to, že budu okolo deváté hodiny už někde na nádraží, vykoncertovaná a spokojená.
Po dlouhatanánském čekání mohla show začít. Repertoár se od minula moc nezměnil, ale atmosféra byla naprosto jiná. Mezi fanynkama a podiem nebyla žádná mezera, žádný ohradník, takže holky doslova lezly po podiu, Ječely, kvičely, rvaly se davem, všechny si chtěly sáhnout na Romana a na Mira, kteří se nejvíc přiblížili kraji, Miro jim občas podal letmo ruku a to jsem myslela, že ho holky snad sundají dolů. Odvaha! Jelikož po podiu běhal tam a zpátky, fanynky vytvářely vlnu odpovídajícího směru. Mockrát jsem dostala loktem do žeber a byla jsem ráda za pevnou obuv, které nevadí být pošlapána.
Miro měl na začátku koncertu žvýkačku, když otevřel pusinu ke zpěvu, byla hezky vidětJ a mám dojem, že tentokrát měl fialové spoďáry. Sice nehodil triko do davu, ale zpíval bez brýlí, takže jsme si ho mohlo vychutnat. Škoda jen, že se na koncerty maluje, bez makeupu se mi líbí daleko více. Tak, jak byl na autogramiádě.
Rozjel to jako vždycky super, nevím, kde všechnu tu energii bere. Blbé bylo, že měli příliš nahlas nástroje, takže Mirovi skoro nebylo rozumět. Ještě, že skoro všechny písně už znám a mohla jsem si domýšlet :D No a ty fanynky, tam snad bylo nejvíc pubertálních holek (2. stupeň ZŠ?), ze všech tří koncertů, které jsem navštívila, a trochu mi ten zážitek kazily.
S pomocí hodných a milých Opavanů jsme se s přítelem a Marťou dostali šťastně na nádraží a stihli ten poslední vlak do Ostravy.
Přikládám foto z autogramiády:
http://img5.rajce.idnes.cz/d0508/3/3590/3590605_0efa15d50c43491557bfa80a87681868/images/DSCN4537.JPG
http://img5.rajce.idnes.cz/d0508/3/3590/3590605_0efa15d50c43491557bfa80a87681868/images/DSCN4540.JPG
Jo, a od pátku si nemeju ruku, tak jsem zvědava, za jak dlouho se ten fix ošoupe:D
