Stužkovák
7. 11. 2009
Tak byl včera stužkovák, popravdě jsem od něj moc nečekala, ale všichni dorazili krásně oblečení, učesaní, některé jsem nemohla ani poznat a nebyla jsem sama. Pár lidí dokonce pochválilo i mě, och :)
Seděla jsem u stolku s Veverkou a Kačou, bohužel díky malému lokálu jsme nemohli sedět všichni pohromadě, řekla bych, že velikost prostor se rovnala většímu obýváku průměrné domácnosti :D
Celkem dlouho se čekalo na naši paní Janičku F., až už byli všichni nervózní, ale nakonec dorazila a mohla se začít podávat večeře. Byly kuřecí plátky s broskví a hranolkama a oblohou, takže mňam. Veverka teda nerada hranolky, tak si dala brambory, což nikdy, ale nikdy nepochopím :D
Nu, aspoň má v sobě o něco méně rakovinotvorných látek z horkého oleje:) K dispozici jsme měli předem zaplacenou lednici plnou pitiva všeho druhu, takže byla kola, sprite, džusíčky Cappy a spousta alkoholu.
Po vydatné večeři( někteří teda zklamali a jedli lososa, fujky to rybu ), se mohlo začít s programem. Úvodní řeč, pasování na maturanty a stužkování. Stužky máme dvě tmavě modré a jednu bílou, a kromě názvu školy a oboru tam je i nápis, který prý se doufalo, že tam nakonec nedáme:D "Zdeni, neodložíme si to?"(vypovídající o oblibě písemek z chemie).
Při přísaze na lebku jsem jim tu lebku jaksi strhla dolů z rukou, takže se mi všichni smáli, hlavně Kohuma:) Já musím mít dycky něco extra, no.
Následovalo promítání našich fotek jak jsme byli malí a učitelky měly hádat, kdo to je. Většinou neuhodly, ale není se co divit, když průměrný věk dětiček byly cca 3 roky dle mého skromného odhadu.
Proběhl také vědomostní test obsahující otázky typu: Kolik je v naší třídě pravých blondýnek a potom se mohlo začít nezřízeně chlastat. Magister, vodka, víno červené i bílé, to vše míchané s kolou a jinými nápoji.
Celkem sranda byla, když jsem se zasekla na záchodě ( zasekávám se tam nějak často ) a ještě to byl takový ten typ, kdy nahoře není přepážka, ale zeď , takže kdyby mě tam třeba nikdo nenašel, tak bych se tam bídně udusila. Ani klíč nešel přehodit na druhou stranu a mně to prostě ne a ne jít odemknout.
Peter ze mě měl na druhé straně srandu, zatímco jsem kvíkala, že se bojím a že chci ven:D No jo, klaustrofobie. Nakonec nějak zasáhla pí uč Evka S. a úplně normálně vzala za kliku a otevřela. Tak nevím:D
Ale tak opilá, abych neuměla otevřít dveře jsem snad nebyla. Jen tak trochu v náladě, jakože mi přišlo všechno k smíchu, tak se na mě někteří divně dívali a šuškali si něco o první zkušenosti s alkoholem, protože nevěděli, že takhle se chovám pokaždé, co si něčeho cucnu.
Je fakt, že jsem kdysi říkala, že nic nepiju, protože v patnácti jsem fakt nic nepila:D ale 4 roky jsou 4 roky. Alkoholik nejsem, pařby ráda nemám, ale s přáteli si příležitostně něco dám. A pak se směju a směju.
Z toho vyplývá, že i když mi Kača říká ironicky " sluníčko", protože jsem vyhlášený negativista, tak uvnitř asi budu veselá. Když spadnou zábrany.
V průběhu večera se Veverka tak opila, že šla tančit s lidma, se kterýma se nikdy moc nebavila, a pak přišla s tím, že je jí blbě. Kača šla domů, aby byla fit na zítřejší oslavu, a tak postupně zmizeli všichni, se kterýma jsem si měla co říct.
Stalo se, že jsem seděla a zírala a hledala, kde se ještě něco děje. Nic moc, dokonce jsem asi vypadala tak znuděně, že pí uč Janička F. si mě zavolala, ať jdu k nim ke stolu, že jsem tam taková zapomenutá. Pak proběhl pokus o konverzaci, kam že chci jít na školu, načež jsem odpověděla, že nevím, že se na nic nehodím a asi budu na pracáku ( což je pravda a taky jsem si zrovna hověla v jakémsi opuštěném splínu a pocitech méněcennosti, možná alkoholem?), pak asi usoudila, že jsem nudný společník, a o půlnoci jsem šla domů. Už byla nuda, naštěstí mě z centra Ovy odvez tatík, sama tramkou bych si asi netroufla.
Bojím se lidí. Ale stužkovák byl fajn.
Seděla jsem u stolku s Veverkou a Kačou, bohužel díky malému lokálu jsme nemohli sedět všichni pohromadě, řekla bych, že velikost prostor se rovnala většímu obýváku průměrné domácnosti :D
Celkem dlouho se čekalo na naši paní Janičku F., až už byli všichni nervózní, ale nakonec dorazila a mohla se začít podávat večeře. Byly kuřecí plátky s broskví a hranolkama a oblohou, takže mňam. Veverka teda nerada hranolky, tak si dala brambory, což nikdy, ale nikdy nepochopím :D
Nu, aspoň má v sobě o něco méně rakovinotvorných látek z horkého oleje:) K dispozici jsme měli předem zaplacenou lednici plnou pitiva všeho druhu, takže byla kola, sprite, džusíčky Cappy a spousta alkoholu.
Po vydatné večeři( někteří teda zklamali a jedli lososa, fujky to rybu ), se mohlo začít s programem. Úvodní řeč, pasování na maturanty a stužkování. Stužky máme dvě tmavě modré a jednu bílou, a kromě názvu školy a oboru tam je i nápis, který prý se doufalo, že tam nakonec nedáme:D "Zdeni, neodložíme si to?"(vypovídající o oblibě písemek z chemie).
Při přísaze na lebku jsem jim tu lebku jaksi strhla dolů z rukou, takže se mi všichni smáli, hlavně Kohuma:) Já musím mít dycky něco extra, no.
Následovalo promítání našich fotek jak jsme byli malí a učitelky měly hádat, kdo to je. Většinou neuhodly, ale není se co divit, když průměrný věk dětiček byly cca 3 roky dle mého skromného odhadu.
Proběhl také vědomostní test obsahující otázky typu: Kolik je v naší třídě pravých blondýnek a potom se mohlo začít nezřízeně chlastat. Magister, vodka, víno červené i bílé, to vše míchané s kolou a jinými nápoji.
Celkem sranda byla, když jsem se zasekla na záchodě ( zasekávám se tam nějak často ) a ještě to byl takový ten typ, kdy nahoře není přepážka, ale zeď , takže kdyby mě tam třeba nikdo nenašel, tak bych se tam bídně udusila. Ani klíč nešel přehodit na druhou stranu a mně to prostě ne a ne jít odemknout.
Peter ze mě měl na druhé straně srandu, zatímco jsem kvíkala, že se bojím a že chci ven:D No jo, klaustrofobie. Nakonec nějak zasáhla pí uč Evka S. a úplně normálně vzala za kliku a otevřela. Tak nevím:D
Ale tak opilá, abych neuměla otevřít dveře jsem snad nebyla. Jen tak trochu v náladě, jakože mi přišlo všechno k smíchu, tak se na mě někteří divně dívali a šuškali si něco o první zkušenosti s alkoholem, protože nevěděli, že takhle se chovám pokaždé, co si něčeho cucnu.
Je fakt, že jsem kdysi říkala, že nic nepiju, protože v patnácti jsem fakt nic nepila:D ale 4 roky jsou 4 roky. Alkoholik nejsem, pařby ráda nemám, ale s přáteli si příležitostně něco dám. A pak se směju a směju.
Z toho vyplývá, že i když mi Kača říká ironicky " sluníčko", protože jsem vyhlášený negativista, tak uvnitř asi budu veselá. Když spadnou zábrany.
V průběhu večera se Veverka tak opila, že šla tančit s lidma, se kterýma se nikdy moc nebavila, a pak přišla s tím, že je jí blbě. Kača šla domů, aby byla fit na zítřejší oslavu, a tak postupně zmizeli všichni, se kterýma jsem si měla co říct.
Stalo se, že jsem seděla a zírala a hledala, kde se ještě něco děje. Nic moc, dokonce jsem asi vypadala tak znuděně, že pí uč Janička F. si mě zavolala, ať jdu k nim ke stolu, že jsem tam taková zapomenutá. Pak proběhl pokus o konverzaci, kam že chci jít na školu, načež jsem odpověděla, že nevím, že se na nic nehodím a asi budu na pracáku ( což je pravda a taky jsem si zrovna hověla v jakémsi opuštěném splínu a pocitech méněcennosti, možná alkoholem?), pak asi usoudila, že jsem nudný společník, a o půlnoci jsem šla domů. Už byla nuda, naštěstí mě z centra Ovy odvez tatík, sama tramkou bych si asi netroufla.
Bojím se lidí. Ale stužkovák byl fajn.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář