Válčíme, válčíme...
Tak máme páteček a chvilku na to, něco sem napsat.
Za poslední tři měsíce se toho hodně změnilo. Papouch nabírá zkušenosti a zkušenůstky ani neví jak... ale docela se mu to líbí. V docela optimálním věku si vyzkoušel líbání, byl poprvé obejmut příslušníkem opačného pohlaví, poznal doteky i jinak než ve fantazii nebo zprostředkovaně vyprávěním od někoho jiného, dostal první dáreček od kluka, šel s ním do kina, někomu se chce pravidelně se s ním stýkat a zdánlivě mu nevadí papouchovy chyby a chybičky. Tak nějak se vklouzlo v podstatě do... vztahu. Sice poněkud podivného... a taky nepřiznaného, protože spolu v podstatě pořád nechodíme, ale jsme kamarádi... Přesto je to vztah. Začíná ( no spíš už začal ) naplňovat podstatu partnerského vztahu a možná k sobě taky tak přistupujeme, ale přesto... to není to, co bych chtěla a jak bych si ty vzájemné city představovala, takže zůstáváme kamarádi.
Možná jsou to jenom moje blbý názory, neznala jsem nic jiného a možná jsem si to vysnila poněkud pokřiveně. V tom případě, jestli TOHLE je to, co má v realitě být, mě to zklamalo. Asi to nevyhnutelně patří k pubertě :) Možná je otázka času, kdy přehodnotím svůj přístup a kdy kývnu na to, že teda spolu budeme chodit... i když je to jenom pojem. V podstatě k ničemu.
Otázka je, jestli to nějak mění papouchův vnitřek. Transformuje se jeho nitro a stává se... jiným. Jakým? To nevím, ale hodně lidí se zmínilo, že jsem jiná, jiná než předtím, než před rokem, před půl rokem... Kdybych se viděla z pohledu ostatních, tak bych možná byla překvapena, že si připadám vnitřně jinak, než vypadám navenek. Blbý na tom je, že se to nikdy nedozvím :)) jelikož se nemůžu rozdvojit a sledovat se zvenčí.
Poněkud se vyhrotily a asi docela nalomily vztahy s Jasanou. Okruh témat, o kterých se můžeme bavit jsou chlapi a škola, jelikož ji nedávno přijali na VŠ a tím začala spousta změn. Osazenstvo místnosti vnímá, že už nechodí tolik jako dřív, vypadává z děje místnosti a nebo tam chodí v době, kdy tam není tolik lidí. Věnuje se škole a škole a škole a domácím pracem a novým spolužákům a my jsme šli jaksi stranou, možná jsme se okoukali trvale, možná je to přechodný stav, než ji to nepochopitelné nadšení ze školy přejde. Mno, někteří lidi to fakt žerou až moc... vyčetla jsem jí, co se mi nelíbí a odpověď byl smích a byla jsem označena za žárlivku, která si takto boří všechny vztahy.
Od té doby nějak nemám chuť se s ní bavit. Je dost lidí, kteří se bavit chtějí, takže ty, co nechtějí, nechám jít... Polovičaté psaní jednou za čas, které časem mizí, moc dobře znám a znova si to zopakovat nechci.