Voňavky na cestě z Proskovic
27. 11. 2009
Tak jsem dneska zase na sebe slyšela věci, že prý jsem známý rebel. A to jen proto, že jsem napsala slohovou práci na téma Pozdravy, který obsahovala náhled mladých na zdravení a taky jak je nepříjemné zdravit jednoho učitele desetkrát denně, protože si to nepamatuje, že už jste ho jednou zdravili.
No nevadí, tak jsem tedy rebel. Ale neoblékám se tak, ani tak nevypadám, jen mám občas rebelské myšlenky :)) Teda podle ostatních.
Dneska jsem si udělala výletek do Proskovic, což je odlehlá vesnička na kraji Ostravy. Hledala jsem paní, kterou jsem nikdy neviděla a taky barák, který jsem netušila, kde leží. Tak jsem si jen říkala, že ho snad najdu, než bude tma, protože potácet se někde, kde to vůbec neznám, za tmy, musí být lahoda. Zvlášť pro mě. Já se tam bála i ve dne, protože tam chcíp pes a vůbec nic se tam neděje. Ticho a klid, prostě vesnice. Hlavně, že tam jezdí MHD Ostrava, protože jinak bych se tam asi neměla ani jak dostat a chudáci ti lidi tam potom.
Naštěstí jsem požadovaný domek našla a taky jsem úspěšně nalezla i cestu zpátky na autobus. Baví mě jezdit busem, je to takové... jiné. No, asi proto, že obvykle jezdím denně tramvají, tak ten bus je taková změna. Že ten vůz dělá jiné pohyby a taky jinak zní a jinak voní. A být " řidič autobusu" je takové klasičtější než " řidič tramvaje".
Cestou zpátky jsem se stavila v drogerii, kterou nikdy nesmím minout. Tentokrát jsem šla najisto a zkusila jsem si Christinu Aguileru verzi na den a noc a taky Bruna Banani. Nejvíc hezky se rozložila denní Christina, ta noční je příliš sladká a Bruno moc univerzální, málo specifický. Mám ráda vůně, které jsou něčím odlišné, když už mám za ně utratit hříšné peníze.
No nevadí, tak jsem tedy rebel. Ale neoblékám se tak, ani tak nevypadám, jen mám občas rebelské myšlenky :)) Teda podle ostatních.
Dneska jsem si udělala výletek do Proskovic, což je odlehlá vesnička na kraji Ostravy. Hledala jsem paní, kterou jsem nikdy neviděla a taky barák, který jsem netušila, kde leží. Tak jsem si jen říkala, že ho snad najdu, než bude tma, protože potácet se někde, kde to vůbec neznám, za tmy, musí být lahoda. Zvlášť pro mě. Já se tam bála i ve dne, protože tam chcíp pes a vůbec nic se tam neděje. Ticho a klid, prostě vesnice. Hlavně, že tam jezdí MHD Ostrava, protože jinak bych se tam asi neměla ani jak dostat a chudáci ti lidi tam potom.
Naštěstí jsem požadovaný domek našla a taky jsem úspěšně nalezla i cestu zpátky na autobus. Baví mě jezdit busem, je to takové... jiné. No, asi proto, že obvykle jezdím denně tramvají, tak ten bus je taková změna. Že ten vůz dělá jiné pohyby a taky jinak zní a jinak voní. A být " řidič autobusu" je takové klasičtější než " řidič tramvaje".
Cestou zpátky jsem se stavila v drogerii, kterou nikdy nesmím minout. Tentokrát jsem šla najisto a zkusila jsem si Christinu Aguileru verzi na den a noc a taky Bruna Banani. Nejvíc hezky se rozložila denní Christina, ta noční je příliš sladká a Bruno moc univerzální, málo specifický. Mám ráda vůně, které jsou něčím odlišné, když už mám za ně utratit hříšné peníze.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář